Ochrana přírody a krajiny je natolik závažný zájem státu, že na něj dohlíží nejen ministerstvo životního prostředí. Tento úřad s pravomocí vydávat vyhlášky a nařízení k ochraně krajiny a vůbec veškerého prostředí, kde žijí lidé i zvířata, však mlčky přešel nařízení Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (ÚKZÚZ), které může mít devastující následky. Prostřednictvím tohoto dokumentu stát umožní některým zemědělcům nejen vkládat jedovatou nástrahu do nor přemnožených hrabošů polních, ale také – za určitých podmínek – jed volně rozhazovat tam, kde je pětinásobně překročen tzv. práh škodlivosti zmíněného hlodavce.

Nebudu předem sýčkovat a chci věřit tomu, že ÚKZÚZ bude mít dostatek kvalifikovaných pracovníků, aby osobně a přímo na polích posoudili situaci každého z žadatelů o mimořádné povolení plošného rozhozu fosfidu zinečnatého. Co mi ovšem vadí, je to, že nikdo – ani ministerstvo zemědělství, do jehož pravomoci zmíněný úřad spadá, ani ministerstvo životního prostředí – nezajistil monitoring následků, které používání enormních dávek jedu může přinést. Vágní formulace týkající se plošného rozhozu „… budou následně nařízena mimořádná rostlinolékařská opatření, jejichž součástí mohou být i agrotechnická opatření,“ mě nijak neuklidňuje. Mnohem účinnější by bylo, kdyby zmíněné nařízení zemědělcům současně s povolením plošného rozhozu jedu uložilo také povinnost opakovaně, a to nejméně po dobu jednoho roku provádět a předkládat ÚKZÚZ rozbory plodin pěstovaných v ošetřené lokalitě a také spodních a povrchových vod. Jen tak mohou mít majitelé okolních studní záruku, že nebudou pít závadnou vodu a že nebudou krmit lidi, případně hospodářská zvířata plodinami se zbytky jedové nástrahy.

Aby bylo každému jasné, o čem mluvím, uvedu stručný výčet mých výhrad k nařízení úřadu, které platí od února až do 11. června 2020:

-schválená látka je vysoce toxická pro vodní organismy, a to s dlouhodobými účinky – varuje výrobce na obalu produktu (ale stát nezajistil opakované odběry a kontrolu toxicity podzemních i povrchových vod!),

-mrtvé hraboše je nutné sbírat každý den, a to nejméně 48 hodin po rozhozu přípravku a pak je s použitím dezinfekčních prostředků zahrabat nejméně 80 cm pod zem (stát opět nezajistil opakované odběry a kontrolu vod v okolí těchto toxických „náloží“),

-lze použít max. 10 kg přípravku Ratron GW na 1 hektar plochy (to je ovšem pětinásobek dávky doporučované výrobcem i úřadem samotným!),

-aplikace musí být provedena rovnoměrně pomocí seřízeného rozmetadla (výrobce přitom na obalu produktu doslova uvádí: „NEAPLIKUJTE přípravek volně rozhozem, ani rozmetadlem“!),

Vůbec nezpochybňuji, že situace v některých oblastech ČR je pro pěstitele velmi vážná a vyžaduje mimořádný přístup. Pevně však věřím, že samotní zemědělci použijí při likvidaci hrabošů zdravý selský rozum a nedopustí, aby se z jimi využívaných polí staly toxické plochy. Ostatně je to i v jejich zájmu. Článek 2 nařízení ÚKZÚZ totiž obsahuje zrádnou větu: „Osoba používající přípravek (…) je povinna se rovněž řídit údaji na etiketě k přípravku.“ Jinými slovy: milí hospodáři, až se stane nějaký průšvih, odskáčete to jedině vy sami. My úředníci, kteří jsme vám používání enormních dávek jedu schválili, za to přece vůbec nemůžeme…

A co je na dané situaci nejhorší: jakmile někdo najde v přírodě mrtvé zvíře, které patří k chráněným druhům, a dopraví je na laboratorní rozbor, který prokáže otravu zvířete „povoleným“ fosfidem zinečnatým, může být hospodář obviněn z trestného činu. Čtete dobře – odpovědnost za následky nemá úřad ani stát, který masivní používání toxické látky umožnil, ale ten, kdo ji v krajině rozmístí. A žádné úřední nařízení nemůže nikoho této odpovědnosti zbavit!

Doporučuji přečíst si aktuální text na webu senátora Petra Orla: „ Zcela zásadní je, že plošná aplikace znamená ohrožení zvláště chráněných živočichů a vážné narušení potravního řetězce. V té souvislosti je (…) nezbytná VÝJIMKA ze zákona o ochraně přírody a krajiny. Jsem zvědav, zda si příslušné orgány ochrany přírody ´vezmou na triko´ její vydání.“ Naprosto s tímto názorem souhlasím a k poslední větě mohu dodat jediné: Me too.

RNDr. Evžen Korec, CSc.

ředitel Zoologické zahrady Tábor,
předseda Cane Corso klubu ČR