Šelmy může chovat dobře i soukromá zoo. Důležité jsou podmínky, které jim vytvoří

Publikováno v: Novinky
Tags:

Otřesný případ brutálního týrání ohrožených tygrů a jejich zbytečného zabíjení jen kvůli zisku z prodeje částí jejich těl, který vyplul na povrch minulý týden, s sebou přinesl očekávanou vlnu rozhořčení a volání po zpřísnění zákona. Někteří aktivisti a poslanci dokonce volají po úplném zákazu chovu všech velkých šelem v soukromých chovech a zoologických zahradách. Taková reakce je však přehnaná a připomíná oblíbené řešení, jako když se s vaničkou vylévá i dítě. Zpřísnění podmínek pro chov velkých šelem je zcela jistě na místě, nemůžeme však jít cestou pouhého zákazu pro určité subjekty. Příklady ze světa dokazují, že soukromé zoologické zahrady mohou být vedeny lépe, než ty municipální.

Než vůbec začneme řešit otázku zpřísnění zákona, musíme zdůraznit rozdíl mezi zoologickou zahradou a soukromým chovem. V současnosti v Česku existuje 27 zoologických zahrad s licencí vydanou ministerstvem životního prostředí, z nichž takřka polovina je soukromá. Aby provozovatel získal tuto licenci, musí splnit obrovské množství podmínek. Například v zoologické zahradě musí zaměstnávat personál s patřičným vzděláním, zvířatům musí zajistit dostatečně kvalitní životní podmínky či pravidelnou a kvalitní veterinární péči. Ministerská komise pak pravidelně minimálně každé dva roky provádí přezkumné řízení, zda provozovatel zoologické zahrady tyto podmínky dodržuje. Pokud by je porušil, hrozilo by mu odebrání licence.

Tento systém je dostatečný a funguje dobře. Problémy, které se v minulosti čas od času vyskytly, se vždy týkaly pouze soukromých chovů. Na ně se tato přísná kritéria zcela nepochopitelně nevztahují. Pokud se má někde měnit zákon, tak v tomto bodě. Nevidím žádný důvod, proč by měla zvířata v soukromých chovech žít v horších podmínkách než v zoologické zahradě. Zákon by měl jasně stanovit, jaké podmínky musí zájemce o chov velké šelmy či jiného ohroženého druhu splnit a jaké zázemí připravit, aby mohl zvíře chovat. Jasné musí být například rozměry a vybavení výběhů a zázemí či vzdělání či praxe ošetřovatelů. Pokud chovatel nemá patřičné vzdělání, tak by měl mít člověka, který ho má. Zcela nutné je také zajištění pravidelné a kvalitní veterinární péče. Myslím si, že i soukromý chovatel by měl splňovat všechny podmínky, které musí dodržovat zoologické zahrady.

Stát pak musí dodržování základních stanovených podmínek pravidelně kontrolovat a vynucovat. Není možné, aby se porušování předpisů tolerovalo jako dosud. V současnosti stát v případě zvířete chovaného v nevhodných podmínkách oslovuje zoologické zahrady, které však o zabavenou velkou šelmu většinou nemají zájem. Nemají totiž pro nové zvíře dostatečnou kapacitu. Zvířata tak stát dál nechává žít v nevyhovujících podmínkách. Z hlediska státu je toto nedořešený problém. Stát by měl proto vybudovat speciální zařízení, která budou splňovat podmínky pro chov zvířat zabavených jejich majitelům, včetně proškoleného a vzdělaného personálu. Náklady na chov by pak stát vymáhal po původních majitelích zabavených zvířat.

Soukromý chovatel by měl mít také povinnost jakékoliv uhynulé zvíře poslat k pitvě do nezávislého státního veterinárního ústavu, který objektivně určí příčinu úmrtí a zaručí, že se s tělem zvířete nebude dále obchodovat. I to by mohlo podobné otřesné případy do budoucna eliminovat.

Jinou otázkou jsou tresty za týrání zvířat, které jsou v současnosti směšné. Nejen ve světle organizovaného vybíjení tygrů a jejich postupného rozprodávání je nutné výrazně zpřísnit postih všech, kdo ublíží živému tvoru. Psychologické studie jasně ukazují, že týrání zvířat velmi často ústí v týrání či dokonce zabíjení lidí. Kromě trestu by tak pachatel násilí na zvířatech měl podle mě podstoupit také psychiatrickou léčbu a pravidelný dohled.

RNDr. Evžen Korec, CSc.
Ředitel
ZOO Tábor

Change this in Theme Options
Change this in Theme Options