Najdou poslanci odvahu konečně omezit týrání zvířat v zemědělských chovech a v cirkusech?

Už možná v úterý se v Poslanecké sněmovně rozhodne o podobě novely zákona na ochranu zvířat. Členové zákonodárného sboru budou mít jedinečnou příležitost dát svým hlasováním ve třetím čtení jasně najevo, zda před produkcí upřednostňují kvalitu života zvířat nejen v živočišné výrobě, ale také cirkusech. Nebo jestli zastávají „východní přístup“ a naopak souhlasí s tím, v jak odpudivých podmínkách přežívají tvorové, z nichž si člověk udělal užitková zvířata – tedy lépe řečeno otroky. Pevně věřím, že zákonodárný sbor si dobře uvědomí, že právě projednávaná novela se týká zákona na ochranu zvířat a nikoliv zákona na ochranu zemědělců.

Pokud návrh projde, bude postupně zakázán chov a drezúra volně žijících zvířat v cirkusech. Jejich majitelé a provozovatelé navíc nebudou smět volně žijící zvířata nakupovat ani množit, a co víc – jeden z pozměňovacích návrhů chce i to, aby cirkusům bylo zakázáno také kočování se zvířaty, protože ta při opakovaných dlouhých přesunech v nevhodných podmínkách značně strádají.

Takové kroky jsou zcela na místě a vypovídají o vyspělosti společnosti, která k nim v zájmu zdraví zvířat přistoupí. Dlouhodobě poukazuji na to, že zvířata v cirkusech jsou týrána. Trvám na tom, že volně žijící zvířata do cirkusů prostě nepatří. Čtyřnohá zvířata oblečená v lidských šatech nebo chodící po dvou nohách, nesmyslně přeskakující na pokyn z místa na místo, ale i podmínky, v jakých zvířata v cirkusech žijí, jednoznačně naplňují definici týrání. Velké šelmy tam často žijí v malý prostorech a o nějakém výběhu mohou jen snít. Také vhodná strava a kvalitní veterinární péče jsou při častých přesunech cirkusů ze štace na štaci takřka nemožné.

Ještě hůře než zvířata v cirkusech jsou na tom nosnice v klecových chovech. Nebudu zabíhat do přílišných podrobností, protože o tom už bylo napsáno a odvysíláno dostatečné množství informací, aby si soudný člověk udělal názor. Pokud přece jen má někdo zájem nakouknout do žalostného světa průmyslové velkovýroby vajec (ano, opravdu nelze mluvit o chovu, ale velkovýrobě), doporučuji navštívit internetové stránky Společnosti pro zvířata, která bojuje za ochranu zvířat před důsledky negativního chování lidí, pomáhá zvířatům v nouzi a snaží se zabránit jejich strádání. K jejím dlouholetým podporovatelům patří i developerská společnost Ekospol.

Nemohu ale mlčet k některým argumentům, které zazněly minulý týden na plénu sněmovny. Odpůrci zákazu klecových chovů se snížili k tomu, že straší veřejnost tím, že po zákazu by následovalo zdražení vajec. Zamlčují však, zda vůbec (a o kolik) stoupla cena vajec v Rakousku a ve spolkových zemích Německa, kde už klecové chovy zakázali dávno před námi.

I kdyby cena za vejce stoupla v ČR dejme tomu o 50 haléřů, pak při roční průměrné spotřebě cca 270 vajec na jednoho člověka by to pro spotřebitele znamenalo vytáhnout z peněženky 135 korun navíc. Za celý rok. Je to hodně nebo málo? Pokud lidé budou skutečně kupovat o trochu dražší vejce z podestýlkových a volných chovů, bude pro ně opravdu tak nepřekonatelné vykouřit pak za rok o 1,5 krabičky cigaret méně, nebo si dát za celý rok v hospodě o čtyři piva méně? Případně ušetřit tu částku na něčem jiném, stejně postradatelném?

Jestliže se trh už v minulosti postaral o to, aby se například u pečiva objevovalo upozornění, že jde o výrobek „z mraženého polotovaru“, dovedu si představit, že podobně se dříve či později bude u všech výrobků z vajec včetně pečiva povinně objevovat informace pro spotřebitele, zda byla při výrobě použita klecová vejce odněkud z nevyspělého Východu. Když totiž velké obchodní řetězce dokázaly dát stop prodeji klecových vajec od roku 2025, jistě nebude problém, aby si ohlídaly pečivo a další zboží vyráběné z vajec. I to je jedna z možností jak omezit dovoz údajně levnějších klecových vajec ze zahraničí. Sám spotřebitel pak svým chováním rozhodne, jestli už jsme dozráli k vyspělým zemím třetího tisíciletí, nebo jestli nadále setrváváme u pohodlnějších přežitků z dávné minulosti.