Nemožnost účinně léčit nemocné zvíře a v podstatě bezmocně sledovat jeho trýznivé umírání. To by způsobil chystaný zákaz použití mnoha antimikrobik u zvířat, o kterém by měl hlasovat Evropský parlament ještě na konci tohoto měsíce. Pokud by byl pozměněný a výrazně tvrdší návrh než byla původní dohoda opravdu schválen, doplatily by na to nejen miliony hospodářských zvířat, ale i všichni domácí mazlíčci. Ani oni by už v případě nemoci nemohli být léčeni nejúčinnějším a nejrychlejším způsobem. Podání antibiotik vyšších generací by totiž bylo nemožné a v případě vážných chorob by tak nebylo k dispozici účinný lék. V případě vážných chorob přitom rozhodují i hodiny. 

Ale pojďme se na to podívat od začátku. Výbor Evropského parlamentu pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI) letos v červenci nepozorovaně schválil návrh nařízení předloženého Evropskou komisí (EK) na téma „Kritéria pro klasifikaci antimikrobiálních látek vyhrazených pro léčbu některých infekcí u lidí“. Neřídil se přitom doporučením EK vycházejícího z vědeckých poznatků koordinovaného s Evropskou agenturou pro léčivé přípravky (EMA) a Evropským úřadem pro bezpečnost potravin (EFSA), Evropským střediskem pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC), Světovou organizací pro zdraví zvířat (OIE) a Světovou zdravotnickou organizací (WHO), které umožňovalo antibiotickou léčbu konkrétních jednotlivých zvířat. Místo tohoto předem vyjednaného konsenzu výrazně přitvrdil.

Pokud by návrh svého výboru Evropský parlament opravdu schválil, znamenalo by to mimo jiné úplný zákaz používání léčiv z řad fluorochinolonů, cefalosporinů 3. a 4. generace, polymyxinů a makrolidů ve veterinární medicíně, a to ani v případě závažných infekcí zvířat. Výše uvedeným účinným látkám by byla automaticky pozastavena či dokonce odebrána licence pro použití ve veterinární medicíně.

Co by to znamenalo konkrétně? Ukážeme si to na příkladu nejrozšířenějšího domácího mazlíčka, který je často spíše členem rodiny, tedy psa. Štěně, které má těžkou infekci neznámého původu a vysoké horečky, se nyní standardně léčí marbofloxacinem, což je širokospektrální fluorochinolon 3. generace. Ten je navíc nutné podat co nejrychleji. Po schválení kritizovaného nařízení by musel veterinář nasadit méně účinné léky, což by mohlo znamenat smrt zvířete.

Zásadní komplikací by však byla léčba všech zvířat. Například koni se zápalem plic by veterinář nemohl podat léky dříve, než odebere vzorky, pošle je na vyšetření a získá zprávu z laboratoře. To obvykle trvá i několik dnů. Nemocné zvíře by ale bylo dávno mrtvé. U hospodářských zvířat to znamená jediné – expresní cestu na porážku. Také u nemocného domácí mazlíčka, nebo lépe člena rodiny to vyvolá mnoho emocí. Veterináři totiž nezbyde nic jiného, než majitelům psa, kočky či jiného nemocného zvířete oznámit, že účinné antibiotikum zná, ale nesmí ho podat. Obrovské problémy by to znamenalo i pro exotická zvířata chovaná v zoologických zahradách, kde rychlost nasazení správné léčby hraje klíčovou roli.

Druhou neméně zarážející, ale paradoxně stále přehlíženou změnou, kterou přináší tohle nařízení, je výrazné prodloužení ochranných lhůt od posledního podání antibiotika po porážku zvířete a zpracování masa. Jde o to, že maso či další živočišné produkty, jež byly získány od léčených zvířat před uplynutím ochranné lhůty, může obsahovat rezidua léčiv, které mohou mít negativní vliv na zdraví člověka. Otázku vyvolává hlavně zásadní prodloužení těchto lhůt. Buď jde nyní o zbytečné plašení a přehnanou opatrnost, nebo byli konzumenti masa mnoho desetiletí vystaveni potenciálně rizikovému množství pozůstatků po antibiotikách v mase. Evropský parlament by měl jasně vysvětlit, která varianta je správná.

Zoologická zahrada v Táboře podporuje petici evropských veterinárních lékařů, která vyzývá evropské poslance k odmítnutí tohoto radikálního návrhu. Pokud s ní souhlasíte, můžete ji podepsat zde:

http://form.jotform.com/212352665713353?fbclid=IwAR0gEcsdT1iXtEXGXtMLvjvSP80Qj9qU2Yr4pGU2zl6Untrk-lwcOurJ8lg.

RNDr. Evžen Korec, CSc.
Ředitel ZOO Tábor